Z předmluvy Christiana Hoyera: Kniha je gestem česko-německého smíření

Přinášíme úryvky z předmluvy ke knize, kterou sepsal německý historik Christian Hoyer:

Příběh překračující hranice

Role Schönbachu ve výrobě archtopů je do značné míry neprozkoumaná. Existuje samozřejmě několik výchozích prací, ty se ale zaměřují hlavně na období po druhé světové válce a vývoj v Německu - například kanonické dílo Norberta Schnepla a Helmuta Lemmeho Elektrické kytary vyrobené v Německu, publikované roku 1987. Tématu se dotkly také výstavy, poprvé výstava kytar otevřená v roce 1996 v berlínském Muzeu hudebních nástrojů, která vznikla ve spolupráci s berlínským sběratelem Rainerem Kordusem.

O významu Schönbachu pro stavbu archtopů v Evropě před druhou světovou válkou dosud nebyl publikován žádný nezávislý výzkum. To teď mění renomovaný restaurátor jazzových kytar Tomáš Dvořák a uznávaný hudebník Marek Rejhon, kteří přivádějí svět schönbašských tvůrců zpět k životu, ukazují dávno zapomenuté řemeslníky a mistry, dávají jim tvář, vyprávějí o jejich životě a dokumentují jejich práci.

Je velkým štěstím, že se Dvořák a Rejhon potkali. Jejich nadšení pro bezpochyby nejkrásnější typ kytary a pro hudbu, kterou lze na archtopy hrát, je přiměla pustit se s vervou do společného projektu. Začali sbírat nástroje, ale také katalogy, obrázky a informace. Odkrýváním zapadlé historie strávili roky, a pro svou myšlenku navíc dokázali nadchnout další lidi - Romana Hájka, který se stal koordinátorem celého projektu Bohemian Jazz Guitars Tribute a editorem této publikace, fotografa Karla Pazderku, zvukaře Jiřího Maška, grafika Petra Vorasického, překladatele Jana Burleho, editora anglického textu Friedemanna Sallise a v neposlední řadě sběratele a restaurátora Jiřího Kalinu. Působivý výsledek jejich spolupráce máte nyní v ruce v podobě knihy s četnými historickými snímky a nádhernými fotografiemi archtopů. Nedílnou součástí je přiložené CD, hudební dokument zachycující zvuk nástrojů.

Postavy Dvořákova a Rejhonova vyprávění odešly dříve či později do Bubenreuthu, kde od roku 1949 vyrostla osada "schönbašských houslařů". Bylo tedy jasné, že i zde bychom měli sledovat stopy Hirsche, Langa a Bräuera. To vedlo k propojení s mladým muzejním spolkem Buben­reutheum, který sleduje podobný cíl. Chce v muzeu uchovat historii "schönbašských houslařů" a vytvořit místo pro vzpomínky a smíření. Od roku 2016 jsou Bubenreuth a Schönbach partnerskými obcemi. Autoři této knihy se nyní s nadšením pustili do toho, aby zapsali a uchovali historii svých bývalých německých krajanů, aby výrobci a jejich nástroje dosáhli uznání, které jim náleží. To je kromě jiného velké gesto česko-německého porozumění ve sjednocené Evropě.

Za tuto v každém ohledu dokonalou a nádhernou knihu se stejně brilantním CD jsem autorům a všem jejich spolupracovníkům hluboce vděčný. Čtenářům přeji mnoho potěšení při četbě, prohlížení, listování a poslechu.